Soukromí podnikatelé přicházejí k penězům dvěma způsoby. Buď si je vydělávají, nebo si je v těžkých časech půjčují. Není žádná jiná legální možnost, jak by se tito k penězům dostali, protože stát soukromníky nepodporuje a na existenci nějakých štědrých mecenášů nebo hodných strýčků, kteří by podnikatelům peníze dali, bych se raději moc nespoléhal. A A pokud by si podnikatelé měli vybrat, zda si chtějí peníze vydělávat nebo spíše půjčovat, pochopitelně by se rozhodli pro výdělek. Není se přece čemu divit – co si člověk vydělá, to je už napořád jeho, zatímco to, co si půjčí, se musí vrátit.

Takže podnikatelé pracují a vydělávají si. Pokud to tedy jde. A půjčky si berou tehdy, když to nejde. Když jsou příjmy dostatečné, běží všechno tak, jak by tomu mělo být, a když tyto nestačí, prostě se byznys dočasně podpoří nějakou podnikatelskou půjčkou, která v dané chvíli nahradí chybějící příjmy a později se vrátí z peněz, které se teprve vydělají.

Ale ono to někdy není tak snadné, jak by se právě mohlo zdát. Půjčky takto slouží, ale má-li tomu tak být, musí se nejdřív od někoho dostat. A věřte mi, že podnikatelům vězícím třeba až po uši v problémech jen tak někdo ochotně nepůjčí. Takoví podnikatelé se dočkají teprve tehdy, když odpovídajícím způsobem přesvědčí o tom, že budou patřičně splácet. Že budou mít na splátky a nebudou dělat naschvály.

Taková bonita se ve většině případů prověřuje posuzováním příjmů žadatelů a nahlížením do registrů dlužníků. Nejen tím, ale hlavně tím. A když se zrovna tím nemohou žádající podnikatelé chlubit, udělají lépe, když si zvolí hypotéky bez registru. Protože u těch dají jenom nemovitost jako záruku splácení do zástavy a na oplátku dostanou rychle a spolehlivě i padesát až sedmdesát procent její odhadní ceny. A takto velká půjčka provázená výhodnými podmínkami pak dokáže podnikání postavit zase na nohy.